Midiminimal vzniknul proto, že jsem to chtěla zkusit jinak. Nechtěla jsem jít brousit zlaté odlitky do nějaké velké firmy a pak si jednou třeba založit vlastní (a nechat někoho mladšího brousit odlitky), ale vzít to po svém tak, aby mě to doopravdy bavilo.

Věřila jsem, že je někde stejná cílová skupina jako já. Lidé, kteří mají ke svým šperkům citový vztah, starají se o ně a chtějí, aby jim vydržely. Kteří chtějí vědět, kdo jejich šperk vyrobil, jak a proč. A zároveň lidé, kteří ocení čistý a vyvážený vizuální styl. Nejen striktně minimalistický, klidně jen napůl. Jen midi.

Možnost vyučit se zlatnictví mě fascinovala už od mých 17 let, kdy jsme ještě s jednou Zuzkou hlídaly stánek našeho gymnázia na veletrhu středních škol. Jen co nám skončila směna, vmísily jsme se do davu, tvářily se jako uchazečky a využívaly ochutnávek kuchařských škol, které nám po celou dobu směny do stánku voněly. A tam jsem objevila stánek dílny SPV Zlatnické. Líbila se mi nejen představa, že bych se něco takového mohla naučit, ale i styl prezentovaných šperků. Zajímavých, přitom jednoduchých a ručně vyrobených.

Jenže jsem byla ve třetím ročníku na gymnáziu a důkladně se připravovala v kresbě
a sochařství na talentové zkoušky na vysokou školu, na změnu bylo pozdě.

Příprava zabrala, dostala jsem se na obor Design na Fakultě architektury ČVUT. Učila jsem se navrhovat, poznat co je dobře z hlediska užitnosti, o materiálech, o technologiích zpracování. Potkala jsem spoustu skvělých lidí. Ale každý rok jsem se, i přes množství studijních povinností, dívala na webové stránky učilišť se zlatnickým oborem. Když jsem vyjela ve čtvrtém ročníku na stáž na varšavskou Akademii výtvarných umění, musela jsem kvůli posunu předmětů o rok prodlužovat studium a měla jsem díky tomu více času. Zase jsem se podívala na stránky učilišť a SOŠ Uměleckořemeslná měla vypsanou možnost rekvalifikace v oboru Zlatník a klenotník. Okamžitě jsem po tom skočila. Nakonec jsem se přesunula z rekvalifikace do zkráceného denního studia, běhala ze školy do školy a odložila ukončení učiliště až na podzim, protože závěrečná zkouška ze zlatnické teorie a obhajoby diplomových prací byly ve stejný den. Všechno se povedlo.

A to je příběh o tom, jak jsem si v roce 2018 splnila sen. Jsem MgA. designér, jsem zlatník, umím ručně vyrobit co si vymyslím. A dále neustále pracuji a vzdělávám se, abych plnila sny o špercích ostatním.