Jak jsem učila fasování (a ještě budu)

Co je pro zlatníka fasování?

Pro ty z vás, kteří jsou mimo obor (a přesto čtou moje články, děkuju ♥), fasování se říká ve zlatnické hantýrce zasazování kamenů. Člověk, který zasazuje kameny, se nazývá faser (fasér). Nikdy jsem neslyšela použít to v ženském rodě, ale ono to bude mít svoje opodstatnění. Zasazování kamenů je často fyzicky náročné, obzvlášť starými a nízkorozpočtovými metodami a jako žena si neustále hledám nové cestičky a technologie, abych to obešla a poradila si.

Faser je samostatná specializace, stejně jako třeba rytec. Málokdo to ví, ale to, že si zlatníci zasazují sami kameny je spíš výjimečné. Valná většina zlatníků nosí šperky a kameny k zasazení externě, ve větších firmách mají obvykle vlastního specialistu. Trocha (mojí) historie Na zasazování kamenů se dělají různé kurzy. Některé základní, jiné pokročilejší (hlavně tedy s pokročilým a nákladným vybavením, takové kurzy jsou až na výjimky v zahraničí nebo online). Asi před šesti lety jsem se na jeden základní kurz přihlásila. I když jsem si zasazovala sama kameny ještě předtím, díky bohu za kurz – naučila jsem se na něm spoustu věcí a nasměroval mě na následující roky. Byl to první ročník, který učil nový lektor, Martin. Jeden z univerzálních zlatníků, kteří si sami poradí jak se zlatničinou, tak zasazováním kamenů, rytím... prostě je soběstačný. A soběstačnost je něco, k čemu jsem směřovala už od studia designu, mám ráda kontrolu nad výsledkem a kromě toho se potřebuju neustále učit něco nového. Během kurzu jsem zjitstila, že nám s Martinem mozky fungují na dost podobném principu, fasérsky technickým způsobem i specifickým humorem a tak kurz plynule přešel v profesní spolupráci. (Díky kurzu jsem potkala v řadách spolukurzistek i spoustu super lidí. Z některých jsou teď moje kamarádky, díky holky!)

Moje historka o učitelství se datuje zpět jen asi rok a půl, kdy mi zazvonil telefon. Volala mi moje bývalá paní mistrová, že potřebují kurzy rozdělit kvůli přetlaku lidí na dva a byli by rádi, aby kurz učil někdo s Martinovo školou. No... přemlouvat mě nemuseli, byla to pro mě spíš pocta. Ale taky veliká zodpovědnost a samozřejmě výzva. "Plácli jsme si" a já už začínala být nervózní. Abych se trochu uklidnila, infiltrovala jsem na zrovna probíhající Martinův kurz na poslední lekce. Potřebovala jsem znovu nasát atmosféru a dynamiku kurzu. Špionsky jsem sledovala okolí, tvářila jsem se jako že nic a fasovala.... Z "udělám si v klidu přípravu přes léto" byla lehká podzimní panika. Dávali jsme s Martinem, v rámci časových možností, dohromady osnovy, abychom učili oba totéž a víceméně totožně. Ani jeden z nás neumí dělat věci napůl nepořádně, takže jsme oba na osnovách nechali desítky hodin, abychom účastníkům zajistili od obou stejný rozsah a kvalitu výuky, ať už ten daný den/kurz/rok bude učit jeden nebo druhý.

Fakta o kurzu (a moje pocity)

Kurz probíhá jako 10 tříhodinových lekcí jednou za dva týdny. Maximum účastníků je 10, kapacita praská ve švech a je to, upřímně řečeno, docela jízda. Každý má trochu jiné tempo a individuální potřeby, takže po krátkém hromadném úvodu do tématu se celé tři hodiny nezastavím, protože chci v tom krátkém čase předat všem maximum. Výzvou pro mě ještě pořád je naučit se pracovat s energií a hlasem.

Šla jsem kurz učit vybavená radou pedagogicky zkušenějšího kamaráda, ať s kurzisty udržuju vzájemné vykání a tudíž i odstup. Občas se mi totiž stává, že si někdo myslí, že jsem právě opustila brány učňáku...

Naštěstí se ukázalo, že tohle "opatření" není nutné a tak jsme asi v polovině kurzu přešli většinově v rychlejší a srdečnější tykání. Příště asi zavedu "kdo si chce tykat ať mi tyká rovnou" hned od začátku, uvidím podle atmosféry. Měla jsem veliké štěstí na studenty, všichni do jednoho byli milí, sympatičtí lidé.

Cílem kurzu je úvod do zasazování kamenů formou průřezu technik, ale samozřejmě není možné z něj odejít jako mistr fasér, je to běh na dlouhou trať. Kurz je, dovolím si tvrdit, základním stavebním kamenem na kterém je možné dál budovat. Fasování je disciplína, která vyžaduje určitý způsob přemýšlení o 3D prostoru (ten se samozřejmě dá rozvíjet) a velkou dávku kontrolované improvizace. Je to obor, který nesedne každému – a je to tak v pořádku. I když se nakonec studenti rozhodnou, že fasování není jejich šálek čaje, je super mít přehled o tom jak to funguje a jak připravit samotný šperk pro externího faséra. Studenti si musí dělat domácí přípravu na další lekci (vyrobit si to, do čeho budou kameny zasazovat) podle zadání, přímo na kurzu pak zasazují pod dozorem, učí se správně si připravit nářadí a podobně. Nářadí na kurzu je erární a studenti jej nechávají do další lekce ve skříňce. Kurz je postavený tak, aby si studenti poradili se základním, poměrně levným vybavením a postupně mohli přidávat dle potřeby další a lepší. I když se práce se základním nářadím může v dnešní době zdát někomu středověká, má svůj význam. Kromě toho že je kurz trochu vedený stylem "těžko na cvičišti..." pomáhá začátečníkům mít lepší kontrolu nad tím, co dělají, pomalu sledovat výrobní procesy a uvědomovat si prostor. Doporučuji všem nákup vlastního nářadí a trénink i v čase mezi lekcemi, ale to je už volba kurzistů. Někdo chce striktně fasovat jen na kurzu erárním nářadím, jinému vyhovuje tam chodit, poslouchat, vstřebávat informace a samotnou práci si dodělat v klidu v mezičase. Kurzy pro následující rok(y)?

Už mám potvrzené vedení kurzů ve školním roce 2025/2026. Jsem ráda, že jsem se osvědčila a neméně ráda, že můžu dále zužitkovat množství času věnovaného přípravě. Věřím, že si budu s dalšími kurzisty rozumět stejně jako s těmi minulými, nových zájemců se hlásí pořád dost. Chcete na kurz fasování? Přiznám se, nejsem organizátor a neznám podrobnosti, dozvím se jen kdy a kam se mám dostavit a že si musím před tím překontrolovat erární nářadí. Vím ale že pokud máte zájem, můžete se obrátit na spv_rytecke@volny.cz pro více informací. Budu se těšit ♥ Z.