Realita podnikání v řemesle zlatnickém

Před nějakou dobou jsem se nechala ukecat, že půjdu na seminář o podnikání vyprávět o mojí praxi. Seminář vede moje kamarádka a účastníci byli "třeťáci" gymnázia, hrubým odhadem tak do 15 osob. (Ono to moc ukecávání nebylo, snažím se využít všech příležitostí, kdy někomu mladšímu třeba pomůžu – tak, jako kdysi pomohli a nasměrovali různí lidé mně.) Upřímně nevím, jestli to dávalo smysl, nemůžu se zbavit dojmu, že výsledek byl "podnikání je jeden velký chaos". Což je často pravda, jinak by nekolovalo internetem tolik vtipů a meme o tom, jak podnikatelé nemohou spát kvůli "bordelu v hlavě" a pod.

Šla jsem cestou praktickou a emoční, vyprávět jak se vyplňuje daňové přiznání nebo házet na studenty kolik co kde stojí mi přišlo zbytečné (i když podle závěrečných dotazů by to dost možná ocenili, šli po částkách).

Připravila jsem si prezentaci, abych měla osnovu a sama si srovnala, co mi zrovna teď připadá pro mě osobně podstatné a byla bych ráda, kdyby mi někdo řekl dřív. Je to opět směsice mých pocitů a praktických rad, v autentickém kabátě. Prostě jako vždycky – mohla bych se tvářit jako velká značka, realita ale je, že jsem jen člověk za klávesnicí/zlatnickým stolem a přijde mi důležité sdílet i tohle. Článek píšu ve chvíli, kdy dělám valnou většinu výroby na zakázku a nemám eshop a v aktuálním myšlenkovém rozpoložení. Jestli čtete tento text později, už je možná všechno jinak.

Asi 100 v 1

Jasně, když jdete podnikat, tak nějak tušíte že to znamená nejen vyrábět, ale i prodávat.

Ve svém midimini zastávám spoustu rolí a profesí, které jsou více či méně potřebné k fungujícímu podnikání. Já naštěstí spoustu z nich ovládám (díky školám, praxi a neustálému vzdělávání se), ale zdaleka to není samozřejmostí.

V teorii je každý bod jedna samostatná profese, kterou zastává jeden odborník.

Ha ha.

V praxi jsem:

• zlatník

• rytec

• faser (ten, co zasazuje kameny)

• designér šperků

• grafik (sítě, web, tiskoviny včetně tiskové přípravy)

• fotograf a retušér

• účetní (s občasnou konzultací od opravdové účetní, která mi poradí, děkuju:))

• právník (totéž co s účetní a díky bohu za to, že jsem se kdysi ke státnicím učila přímo ze zákonů a jen tak mě něco nevyděsí... co mě děsí je, že prošvihnu nějakou právní aktualitu)

  
  

Učím se:

• lépe modelovat ve 3D programech

• neustále řemeslo (není možné se v zastavit)

• marketing (být šikovná je fajn, ale když to nikdo neví...)

• prodávat a komunikovat s lidmi

• učitelkování (vedu hromadný kurz a plánuju i nějaké další, individuální)

Realita je jasná. Buď budu zastávat výše zmíněné role, nebo si na jejich provedení někoho najmu a zaplatím. To už je pak volba každého... moje je taková, že si alespoň všechno vytvořím podle vlastní představy.

Zase nemusím umět všechno, já vím. Do téhle kategorie jsem zatím zařadila třeba dělání reels, natáčení a střih videí, doprovodného mluveného slova. Nejde mi to, neumím to.

Přiznání: Není snadné se mnou (spolu)pracovat. Prý jsem tím už vyhlášená. Mám vysoké nároky na kvalitu a jasnou představu o výsledku. "Bohužel" zmíněné profese poměrně slušně ovládám a měla bych problém za ně platit někomu, kdo je umí hůř nebo mu trvají déle než mě. Nedej bože, abych mu seděla "za krkem" a jen dirigovala. Když je někdo umí lépe nebo věřím v jeho způsob myšlení, bát se mě nemusí :)

Jaké to je podnikat

Živnost mám od roku 2020, ale až od ledna 2025 jsem podnikatel naplno. Předtím jsem vždy byla na částečný úvazek ještě zaměstnaná.

Časová svoboda

Nikdo mě nehlídá. Můžu vstávat v 10, můžu si dojít vyzvednout zásilku, na oběd a na kafe s kamarádkou. Což je na tom, paradoxně, to těžké. Musím hlídat sama sebe. Určit si pracovní dobu a pracovní náplň (protože reálně mi z výše uvedených činností platí jen pár a musí si vydělat na ty ostatní). Mám frontu zakázek, do toho občas nějakou expres a nemůžu si dovolit se časově rozpliznout a nefungovat.

I když se mi to samozřejmě stává a dohání mě kolotoč výčitek, že nejsem tak produktivní, jak bych si představovala. Začala jsem využívat aplikaci na sledování času stráveném na různých projektech (trošku vymakanější stopky) a zjistila jsem, že moje vnímání je posunuté. Když mám pocit, že jsem ten den "ale vůbec nic neudělala", bylo to kolem 6–7 hodin soustředěné práce. Pracovitý den je mnohem delší.

Tak trochu drzost

Svoboda, s kým chci spolupracovat, je super. Mám volbu odmítnout, když mi někdo jako osoba nesedí. Chvíli mi trvalo naučit se poslouchat intuici a zachovat se v souladu s ní. Po odchodu ze zaměstnání se mi hrozně ulevilo právě proto, že mám možnost téhle svobody. Bez výčitek. Z 99% klienty a spolupráce neodmítám, ale kdybych chtěla, můžu.

Samostatnost vs. samota

Když zastáváte asi tak 100 profesí v jedné malé dílně, reálně to znamená, že jste většinu času sami. Většinou mi to nevadí, mám ráda tvorbu a výrobu právě proto, že je to klidná soustředěná činnost, občas se potkám s klienty.

Jenže... třeba kreativní proces jde někdy mnohonásobně pomaleji, když není s kým si přehazovat myšlenky sem a tam. Někdy vím hned co a jak, ale když se zaseknu? Mám velké štěstí, že se mě ujal před pár lety služebně starší kolega z oboru na případné konzultace (občas se divím, že mu ze mě nepraskne hlava). Že kromě rad s technickým řešením mě vytáhne, když jsem ze všeho unavená a propadám zlatnické trudomyslnosti. Naštěstí mám i pár kamarádek podnikatelek, se kterými se tak nějak držíme navzájem, posíláme si tipy i vtipy. Některé jsou z oboru, jiné z ostatních rukodělných profesí. Všechny nás spojuje, že nás hrozně baví naše tvorba a nechceme pro její prodej tancovat na tiktoku. Inspirativní jsou pro mě i kurzist(k)y z kurzu zasazování kamenů, který aktuálně učím.

Jsem za vás všechny hrozně vděčná ♥

Praktické okénko

Abyste o to nepřišli, tak podnikání (nejen) ve zlatnictví ve velké zkratce znamená mít ošetřené:

• živnost (zlatník není volná živnost, tj. nemůže jí dělat každý)

• odvody na sociální, zdravotní, daně a účetnictví

• puncovní úřad (hlídá pravidla pro nakládání s/prodej drahých kovů, šperky puncuje)

• prostor dílny (živnostenský úřad, pojištění a další)

• při elektronickém prodeji obchodní podmínky, gdpr, cookies atd.

Velkým tématem je samozřejmě finanční nestabilita (budou zakázky?). Ta se týká všech “IČařů”, ale ve zlatnictví se k ní přidává ještě nejistota z pohybu cen drahých kovů na trhu. Upřímně, kdybych tušila jak za poslední roky raketově vyletí ceny zlata i stříbra, udělala jsem si hned po pořízení učňáku zásoby (ano, zdražilo i stříbro dokonce procentuálně víc než zlato, jen se o tom ve zprávách tolik nemluví).

Shrnula bych to větou "podnikání není černobílé" a "tohle jsou moje pocity".

Víc mě teď k tématu nenapadá. Miluju, co dělám a přiznání, že je to nekonečný proces a není to vždy snadné k tomu patří. Třeba to někomu pomůže... nebo nakoukne pod pokličku internetového pozlátka.

Poslední částí prezentace, kterou jsem měla na semináři byly moje myšlenkové pochody o rebrandu a změně názvu. Do toho jsem se už trochu pustila, název je změněn (Midimini atelier), protože ten původní uměla vyslovit jenom moje máma. Rebrand asi bude částečný, web postupně upravím až s rozšiřováním nabídky.

Jsem zvědavá, co přinese budoucnost. Jestli v podnikání něco platí vždycky, je to nepředvídatelné dobrodružství – které může i nemusí vyjít. Zatím mám spoustu práce, učim se být víc v klidu a ~plout~ na podnikatelské vlně.

Uvidíme. Sledujte mě na instagramu, ať vám novinky a dění v dílně neutečou.